Všechny zápasy byly vyrovnané a náročné. Do čtvrtého utkání jsme po prohře z předchozího dne změnili nějaké taktické prvky a získali jsme poslední třetí výhru.
Po výhře 3:1 na zápasy SK postoupil do semifinále, kde narazil na vítěze základní části Hodonín a série tak začínala venku. Co bylo klíčové o tomto víkendu?
Důležité bylo, že jsme urvali jeden venkovní zápas. Velkou měrou se pod to podepsal brankář Tomáš Gruss, který se z toho jak se říká nepodělal a chytal parádně.
Následující víkend se série přesunula do Jihlavy. V sobotu velký obrat z 1:4 na 7:4. Co se stalo?.
Možná rozhodla nezkušenost Hodonína. Třicet minut kontrolovali zápas a pak se během pěti minut úplně sesypali. Za stavu 4:4 se mohli vrátit do vedení v pětiminutové přesilovce ale náš tým byl v takovém laufu, že jsme dali rozhodující gól v oslabení my.
V neděli to bylo vyrovnané a vypadalo to na prodloužení, než přišel tvůj moment dvacet vteřin před koncem.
Přesně jak říkáš. Úplně odlišný zápas. Řekl bych, že jsme měli více šancí než v sobotu ale koncovka nás trápila. Nemohl přijít lepší okamžik, než dát dvacet vteřin před koncem gól na 2:1, navíc ve vlastním oslabení (smích).
Minulý víkend jste měli volno a hrálo se rozhodující utkání mezi jihlavskými Flyers a Sudoměřicemi. Byl jsi se na zápas podívat a koho sis přál jako finálového soupeře?
Na zápas se bylo podívat většina našeho týmu. Bylo to zajímavé utkání, kdy Sudoměřice jak se říká utekly hrobníkovi z lopaty a otočily zápas ze stavu 4:0. Na druhou stranu, kdyby bylo jihlavské finále, tak by byl oba dva víkendy plný dům na každý zápas. Ta atmosféra by byla skvělá.
Nakonec budete hrát se Sudoměřicemi. Loni to byla těžká bitva, která skončila až pátým zápasem. Očekáváš stejnou bitvu i letos?
Uvidíme jak se bude série vyvíjet. Samozřejmě to nebude nic lehkého, ale takové je celé play-off a proto to hrajeme. Musíme hrát to, co máme a přidat další kus bojovnosti. Jen tak můžeme uspět.
S kým z vašeho týmu si nejvíce na hřišti rozumíš?
Určitě Tomáš Hlavatý. Hraje na pozici centra tak, jak mi to sedí, aby si celý útok vytvářel šance a byl pro soupeře nebezpečný.
Otázka na závěr, kdo tě přivedl k hokejbalu a co patří mezi tvé největší úspěchy?
Přišel jsem s tátou v osmi letech, ale to mě ještě odmítli, že jsem moc malý. O dva roky později už to klaplo (smích). Ty úspěchy, na které rád vzpomínám jsou určitě extraligový titul s Kertem, prvenství na světovém poháru s Vlašimí, nároďák, postup s Jihlavou do extraligy a mnoho titulů s tímto týmem. Ke každé této vzpomínce se váže zajímavý a silný příběh.