Smutný: "Chci ještě vyhrávat, dávat góly a být platný“

Ikona jihlavského hokejbalu Roman Smutný toho ve sportu dokázal hodně. Jaký je jeho aktuální pohled na fungování a samotné ambice klubu, nebo na co rád vzpomíná? To i mnohem více se dozvíte z našeho tradičního rozhovoru, který nám dlouholetý kapitán poskytl.

Kdy a jak si začínal s hokejbalem?
V roce 1993 jako 13letý synek pod trenéry M.Drobným a L.Táborským.

Dřív se hrálo v teplákách a s tenisákem. Tento sport jde neustále vpřed…
Asi to tak má být, vše okolo nás se zrychluje, ale myslím, že kouzlo hokejbalu bylo právě v tom hrát v teplákách, v pracovních rukavicích a s tenisákem plněným vodou. Hra ve čtyřech byla dle mého více zábavná.

Zažil jsi toho hodně, jak na klubové, tak reprezentační úrovni. Na co nejraději vzpomínáš?
Na třetí místo v Jihlavě za muže, kdy jsme porazili České Budějovice ve čtvrtfinále a poté smolně vypadli s Mladou Boleslaví. To byl v Jihlavě kotel asi 500 fanoušků… to byl pocit, který nelze popsat a ještě v rodné Jihlavě! Poté titul Mistra republiky na Kladně s Habešovnou.

Měl jsi jako malý nějaký vzor?
Pavel Bure – rychlostně se sním rovnat nemohu (smích).

Co Jihlavě přinese změna povrchu, bude to mít dopad na herní projev?
Hlavně doufám v přísun dětí, abychom to měli komu předat dál. Herní projev bude asi pořád stejný a nebudeme se vymlouvat na špatný povrch. Ukáže se, jak na tom hokejbalově opravdu jsme.

Po loňské sezóně už si nechtěl hrát z rodinných i zdravotních důvodů. Teď ses vrátil a svými brankami opět táhneš tým. Je pro tebe hokejbal droga, bez které se jen těžko obejdeš?
Je to skoro 23 let, co hraji hokejbal a stále se nemohu zbavit dojmu, že by mi v životě něco chybělo. Říkám si někdy, jestli to mám za potřebí, se někde honit za míčkem, ale chci ještě vyhrávat, dávat góly a být platný, i když občas musím dost křičet (smích) a kvůli dobré partě kluků.

Dokáže být Jihlava i letos konkurenceschopná a zabojovat o nejvyšší příčky v 1. lize?
Pokud bychom hráli trošku ve větším počtu, byl by ustálen tým, tak asi ano, ale teď si myslím, že bude zázrak udržet postupové osmé místo!

Co v současnosti chybí A-týmu nejvíce? Vyložený kanonýr, zkušenosti, nebo kvalita?
Asi přístup kluků, kteří chtějí bojovat o místo v A týmu a něco v kariéře dosáhnout, protože za dob Marka Neveselého byla čest hrát v prvním mužstvu a to teď bohužel neplatí. Asi je to dobou dnešní mládeže. Kanonýra máme v podobě Ondry Jobáka, to je opravdu zabiják, jak na hřišti, tak na baru. Tam tedy pálí ostře (smích).

Máš přehled o výsledcích rezervního týmu, nebo dorostu? Proč je podle tebe v mládežnicích týmech tak málo hráčů?
Dorost tedy vůbec a rezervu jen výsledkově. Děti všeobecně nemají chuť sportovat a sehnat děti na hokejbal bude čím dál větší problém (zamyšleně). Chybějí nám trenéři mládeže a to je spojené s finančními prostředky klubu.

Dokázal by sis představit, že se jednoho dne staneš trenérem?
Trenérem s licencí ano (úsměv), ale to bych musel vědět, zda by to mělo vůbec smysl. Vidět na klukách, že chtějí něco vyhrát, být pracovití v trénincích, mít dobrou partu… Momentálně to tak nevidím.