Policar: "V důležitých zápasech jsme hráli srdcem“

Šikovný útočník Petr Policar patřil v základní části k nejproduktivnějším hráčům jihlavského béčka. V rozhovoru pak popisuje tento bývalý mládežnický reprezentant atmosféru v kabině, slabiny i přednosti týmu, ale také největší motivaci v honbě za jihomoravským titulem.

Na úvod již tradiční otázka. Kdy a jak si začínal s hokejbalem?
Začal jsem v 10 letech a to díky rodičům, kteří mě přivedli na hřiště díky známosti s Honzou Bartejsem.

Jakých hokejbalových úspěchů si nejvíce ceníš?
Největšími úspěchy jsou pro mě zápasy v reprezentačním dresu a dále vyhraná kanadská bodování. Bohužel tituly mistrů republiky, nebo světa mě vždycky minuly.

Po základní části jste obsadili první místo, co za tímto úspěchem stojí?
Byl jsem velice překvapen. Tým se hodně omladil, nicméně v důležitých zápasech jsme hráli srdcem a bojovali jeden za druhého. Také patří velký dík starším pardálům jako je Peťan, Zbyňa a Pošvi, kteří nám předávají cenné zkušenosti.

Vaše cíle jsou tedy jasně dané?
Cíl byl daný už na začátku sezóny a to stát se mistrem ze dvou důvodu. Prvním je získat hattrick a druhým vyhrát na počest našeho zesnulého trenéra Martina Vrátila.

Jaké má rezervní tým SK přednosti a v čem se naopak musí před play-off zlepšit?
Máme velice silný tlak do brány a hráče, kteří umí zakončovat. Většina kluků se zná spoustu let a jsou sehraní, což poté strašně ulehčuje kombinaci. Samozřejmě chyb se u nás najde spousta od vhazování, kde ztrácíme spoustu míčku, až k přechodu do útočného pásma, kde vázne komunikace útočníků s obránci. Nad tímhle se ale určitě zamyslíme a odladíme, aby těch chyb, které vyprodukujeme, bylo co nejméně.

Tento ročník je tvůj první mezi dospělými. V čem se nejvíce odlišuje od dorostenecké soutěže?
Už v dorosteneckých soutěžích jsem hrával za mužský tým, dokonce jsem nahlédl i do extraligy mužů, která mi dala hodně zkušeností. Hra je rychlejší, tvrdší a hlavně většina chyb se ihned trestá gólem.

Sezónu si začal v A-týmu, ale nakonec hraješ za B-tým. Není to pro tebe jako bývalého reprezentanta a kapitána st. dorostu krok zpět?
Nemyslím si, že to je krok zpět. Do A-týmu jsem se velice těšil, ale podmínky se postupem času začaly měnit a prosedět většinu zápasů na střídačce se mi nechtělo. Investuji do hokejbalu svoje peníze a svůj čas, tak toho chci co nejvíce využít. Už jen kvůli tomu, že hlavní důvodem je pro nás radost ze hry. Postupem času jsem ale rád, že jsem se přesunul do kabiny B-týmu, kde je skvělá parta a zápasy si užívám na 100%.

S kým si z vašeho týmu nejvíce rozumíš na hřišti?
Sehrát se s ostatními pro mě bylo trochu obtížnější. Většina kluku hrála buď o kategorii výš, nebo níž, takže herně jsem nebyl sehraný s nikým. Nejvíce mi ale sedl útok s Apim a Šímou.

Na dveřích od kabiny máte nalepenou týmovou fotku se zpěvačkou Kristínou. Můžeš to fanouškům nějak vysvětlit?
Po historické výhře nad Tišnovem, jsme dostali rozkaz od kapitána (je to její největší fanoušek) jít oslavovat na koncert Kristíny. Každému v týmu se natolik zalíbila, že za týden už nám hrálo její CD s největšími hity v kabině. Stala se pro náš tým srdcovou záležitostí a teď na ni nedáme dopustit (smích).

Proč podle tebe hokejbal ztrácí oproti florbalu na popularitě? Co je třeba udělat, aby tomu bylo naopak?
Hokejbal je velice finančně náročný, jen těžko lze sehnat sponzora a dotace od města pokryjí jen malou část nákladů. Florbal je alespoň více medializovaný přes TV, kde si získává hodně fanoušků a malých nadšených hráčů.