Fejt: "Jsem nohama na zemi a čekám co přijde“

Jedním z mnoha mladíčků, kteří v letošní sezóně nastupují v A-týmu, je i Jaroslav Fejt. Ten se v jihlavském dresu objevuje odmala a na svůj první týmový úspěch čekal až do loňské sezóny. Pro klubové stránky SKJ odpověděl vytáhlý útočník na 10 otázek...

Kdy a jak si začínal s hokejbalem?
S hokejbalem jsem začínal v žákovské kategorii. Bylo mi asi 8, když můj spoluhráč Máca (Martin Hrbáč pozn. red.) šel zkusit hokejbal. Říkal mi, že je to dobrý, tak jsem šel zkusit trénink. Byla tam dobrá parta kluků a hokejbal mě bavil, tak jsem si řekl, že to zkusím. Začátek byl těžký, ani jsem pomalu nevěděl, jak se drží hokejka, natož abych uměl vystřelit. Časem se to zlepšovalo, tak jsem u toho zůstal.

Jiný sport tě nikdy nelákal?
Před hokejbalem jsem hrál fotbal za Vysočinu, ale jelikož jsem byl moc dobrej, tak mě vyhodili na Bedr ( smích). Fotbal mě bavil dokud jsem hrál za Vysočinu, ale jak jsem přešel na Bedřichov, tak si pamatuji, jak jsem prosil tátu, aby mě nevozil na tréninky. Jenže to na něj moc neplatilo. Chtěl abych dělal nějaký sport. Vůbec mě to tam nebavilo a byl jsem rád, že jsem skončil. No a potom se naskytla možnost hokejbalu.

Před sezónou si tě stáhl A-tým. Jak tento krok zatím hodnotíš?
Když mě před sezónou oslovil trenér, tak jsem byl za tuto nabídku rád, protože jsem si chtěl zkusit hokejbal také na vyšší úrovni. Ale věděl jsem, že tento krok nebude vůbec jednoduchý. Snažil jsem se co nejvíce docházet na letní přípravu, aby jsem byl platný v týmu. Nicméně přišel nástup do práce a dát dohromady hokejbal a práci je někdy obtížné. Věděl jsem, že ten herní rozdíl bude velký, proto se snažím hokejbalu věnovat co nejvíce to jde.

Vstup do sezóny Vám nevyšel...
Náš vstup do sezóny nebyl takový, jak jsme si představovali. A-tým se hodně změnil. Přišlo hodně mladých hračů a bude chvilku trvat než si to sedne. Přeci jenom herní styl je úplně jiný. Celé roky jsem hrál pořád stejný hokejbal a najedou je to úplně jinak a nejde to nijak natrénovat, než že na to musíte skočit po hlavě a doufat, že to půjde. Bude to ještě chvilku trvat, než si na to vše zvyknu, ale věřím, že nám ti starší ostřílení borci předají co nejvíce zkušeností a budou mít s námi mladšími trpělivost.

Doplácí tým na nedostatek zkušeností?
Určitě ano. Je to pro hodně hráčů něco nového a každý to bere jinak. Je tam spousta mezer, který se musí časem dopilovat a věřím že to půjde. Z jádra týmu tam je pár hráčů a k nim je přidáván někdo mladý, aby věděli vůbec, kde kdo má stát a co kdo má hrát. Všechno to chce čas a trpělivost.

Co změnit, aby jste začali sbírat body?
Změnit by to chtělo přístup k tréninkům a k hokejbalu jako takovému. Když se nás na tréninku sejde pár, tak i pro trenéra je těžký něco vymyslet. Je potřeba v tuto chvíli přistupovat lépe k tréninkům a je potřeba aby všichni chtěli vyhrát. Nejde to brát jako že si jdu zahrát a je mi jedno jak to dopadne. Když takhle poběží celý tým, tak věřím že ty body přijdou.

Teď odbočíme. Loni si hrál v týmu, který trénoval tvůj otec. Jaké to bylo?
Když jsem se dozvěděl, že trénovat bude táta, tak jsem šel do kolen. Dokud byl jako divák, tak to bylo dobrý. Vím že mi toho dal hodně a že bych bez něj nebyl tam, kde teď jsem, ale nechtěl jsem, aby byl na lavičce. Věděl jsem, že mi začalo peklo. A hlavně doma. Když mi nevyšel zápas, tak jsem to měl doma na talíři dlouho a byli jsme schopný se hádat jak koně… taky mě naštval že mě neudělal kapitánem (smích). Naštěstí pak přišla nabídka z A - týmu a teď každý máme svoje.

Kdo je v kabině největší zmatkář a proč?
Takového hráče ani nevím jestli máme. Tam je všechno nalajnovaný, že nikdo nezmatkuje. Maximálně tak Šimon Habermann. Když jsme jeli na zápas, tak měl pouze půlku věci a ostatní si musel půjčovat. Tenhle kluk nemůže nikoho překvapit. Ten kdo ho zná tak ví, co je Šimon za divocha.

Jaké jsou tvé největší úspěchy, nebo nejlepší zážitky spojené s SK Jihlava?
Můj největší úspěch byla minulá sezóna. Začalo to turnajem v Litoměřicích, a pak to pokračovalo bez jediné prohry až k zisku titulu, který byl třetí za sebou. Pak to byla nabídka jít do Áčka a další úspěch byl porazit Zbyňu na nájezdy v rámci Memoriálu (smích). Takže minulou sezonu hodnotím kladně a zatím jako můj největší hokejbalový úspěch. Uvidíme zda se to podaří něčím trumfnout.

Co bys chtěl v rámci hokejbalu dokázat?
Vždycky jsem chtěl obléct reprezentační dres, jenže ta šance už je pryč. Takže takový titul v Ačku by mi stačil. Ale nerad si dávám nějaký cíle. Radši jsem nohama na zemi a čekám co přijde.