Procházka: "Po loňské sezóně máme laťku hodně vysoko“

Útočník Lukáš Procházka je odchovancem jihlavského hokejbalu a patří do ročníku tzv. zlaté generace, která dokázala vyhrát 2x extraligový titul (starší žáci, mladší dorost). V současné době obléká již třetí sezónu dres rezervního týmu, kde je vyhlášeným bijcem, jenž neuhne před žádným soubojem...

Jak ses dostal k hokejbalu?
Je to už dost dlouhá doba. Ještě na základní škole, někdy když nám bylo 10, jsme spolu s Pavlem Zemanem, členem síně slávy, sledovali pravidelně hokej a hokejbal jsme hráli téměř každý den před barákem, a tak jsme chtěli zkusit něco závodně, být součástí nějakého týmu, a protože hokej byl finančně náročnější, zvolili jsme hokejbal. A já osobně jsem za to velmi rád.

Za dlouhou kariéru jsi prošel pod rukama řady trenérů, na jakého nejraději vzpomínáš?
Úplně první mě vedl trenér Trchalík, který měl velké charisma a rozhodně na začátku hodně pomohl. Poté se vystřídala celá řada dalších, z nichž nejvýraznější stopu zanechal rozhodně pan Zápotočný, pod kterým přišly ty největší úspěchy. Společně s trenérem Vrátilem tehdy vytvořili výborné duo a moc rád na ty časy vzpomínám. </p>

Zhodnoť letošní soustředění v Chorvastku...
LEGEND.....wait for it.....DARY!! To se nedá tak krátce popsat, bylo to jedinečný, skoro jako každý rok. Už se těším na další. PS: Zdravím na dálku holky!!!

Jaké vyhlídky má tvůj tým v letošní sezóně?
Každou sezónu bychom chtěli být lepší a lepší, ovšem po loňské vydařené sezóně máme laťku hodně vysoko. Po základní části by byl úspěch umístit se opět v TOP 4. Celkově bych se letos poprvé rád podíval do finále, i když vím, že to bude hodně složité, týmy jsou tu kvalitní.

V loňské sezóně jsi patřil k nejtrestanějším hráčům. Můžou za to hodiny strávené v posilovně?
No ono je to takové dost zkreslené. Projevily se tam především ty 2 vyšší tresty. První za to, že jsem se nechal možná zbytečně vyprovokovat k bitce a druhý, kde jsem se musel zastat spoluhráče v Olomouci. Jinak normálně vyloučen jsem byl za celou sezonu snad jen dvakrát, ale rozhodně se tvrdší hře nevyhýbám. Musíme zúročit zkušenosti, které jsme společně se Zbyňkem Zápotočným nabrali v posilovně (smích).

Trenér tě často využívá i na postu obránce. Nemáš s tím problém?
Já jsem vlastně původně hokejbal začínal jako obránce, ovšem asi po půl roce jsem zjistil, že mě to bude více bavit vepředu a zůstal jsem tam. A co se týče loňského play-off, bylo to  potřeba kvůli nedostatku obránců, abych zaskočil a vypomohl. Myslím, že to nebylo nejhorší, tak jsem tam poté zaskakoval i v dalších zápasech. Takže musím říct, že s tím až takový problém nemám, hlavně když hraju, můžu pomoct a vítězíme.

Jak se ti líbí sestřihy z utkání? Jste vůbec prvním týmem v ČR, který něco takového zavedl...
Je to perfektní. S nápadem přišel Petr Král a všichni jsme ho v tom podpořili. Myslím, že je to bezva přiblížit ten sport více lidem a trošku víc se prezentovat a dát možnost nahlédnout pod pokličku. Tenhle nápad rozhodně kvituji.

V čem je největší síla vašeho týmu?
Rozhodně v tom, že jsme super parta, sice je to už takové klišé, ale tady to prostě platí a jsem rád, že můžu být u toho. Opřít se také můžeme o kvalitního gólmana a produktivní mladé duo Dolejší - Apeltauer, které pokaždé zařídí nějaké branky.

Jako maskota máte houpacího koně. Proč?
To by asi bylo na delší vyprávění. Ale tak stručně. Loni v Chorvatsku, auto Pleci - Kába a instrukce, že se sejdeme na kruháči, ovšem v Poreči jich je asi 15, takže tahle inteligence houpacího koně se u nich projevila a od tý doby se to už veze a používáme to, když někdo "houpe koně".

Málokdo ví, že kromě hokejbalu hraješ i fotbal. Nemáš toho někdy plný zuby?
Je to tak, hraji za Střížov a musím říct, že i fotbal mě hodně baví a i když jsou to někdy dost náročné víkendy, tak jsem za ně rád. Ovšem poslední dobou to bývá těžší skloubit, zvlášť když mě trápí problémy s kolenem. Ale dokud to jen trochu půjde, chci zvládat obojí.