Lukáš Čára se stal v 15ti letech jedničkou druholigové Jihlavy

Mladičký brankář Lukáš Čára debutoval v brance Jihlavy v 15ti letech v 1. lize. Pro současnou sezónu se pak stal jedničkou druholigové Jihlavy. O víkendu dostává také zápřah v dorostenecké lize, kde v dresu Přelouče čelí pravidelně 50ti střelám. Talentovaný brankář také už nakoukl na reprezentační srazy U16.

Lukáši, kdy a proč sis vybral hokejbal? 
Na hokejbal mě přivedl táta, když mi bylo 8 let. Tenhle sport jsem si vybral, protože se mi vždycky líbil hokej, ale já moc bruslit neuměl (smích). Začínal jsem jako útočník, ale když jsem si jednou na tréninku zkusil, jaký to je chytat, tak už jsem věděl, že mě z brány nikdo nevytáhne.

Jak ses během dlouhé pauzy udržoval v kondici?
Dělal různé cviky, které jsem pochytal od Tomáše Humlíčka a také z videí od hokejových gólmanů na internetu. Nic vám ale nenahradí střely a celkový trénink. Chodil jsem často ven běhat, nebo třeba jen tak na čerstvý vzduch.

V 15ti letech si premiérově chytal 1. ligu v Jihlavě za muže. Byl to velký skok z dorostenecké soutěže?
Úplně velký skok to pro mě nebyl, už od mého prvního zápasu jsem vždy nastupoval proti soupeřům, kteří byli alespoň o jednu věkovou kategorii výš. Největší problém mi ale dělali střely, protože jich na mě šlo mnohem méně, takže bylo těžké udržet pozornost a neudělat nějakou chybu.

Byl si před zápasem hodně nervózní?
Nervózní jsem byl, jelikož to byl jeden z prvních zápasů za Jihlavu a zároveň úplně první za chlapy po tom co jsem v Jihlavě dlouho nechytal. Celou dobu jsem měl velkou podporu od týmu, takže moje psychika šla nahoru. Když jsem si poprvé sáhl v zápase na balónek nervozita šla stranou a soustředil jsem se jen na zápas.

Pravidelně nastupuješ také za dorost v Přelouči, kde čelíš pravidelně více jak 50 střelám
Jsem rád, že na mě jde v Přelouči tolik střel. Je to taková moje "škola." Do každého zápasu jdu s tím, abych udělal maximum pro sebe i pro tým a na konci zápasu mohli slavit výhru. Samozřejmě, že je občas den blbec, ale i tak se snažím odvést to nejlepší. Naše ambice jsou být někde uprostřed tabulky a ne se na sebe dívat na posledním místě, což se nám zatím dařilo. Do Přelouče jsem šel z důvodu, že v Jihlavě nebyl dorostenecký tým. Dojíždí tam více kluků z Jihlavy.

Před covidovou stopkou si byl jednička v brankovišti druholigové Jihlavy
Byla to pro mě čest být jedničkou právě v rodné Jihlavě a ještě k tomu za chlapy. Kluci mě berou jako gólmana, na kterého se dá spolehnout, ale i jako na kamaráda. Snad to tak tedy je (smích). V kabině je vždy velmi dobrá nálada, hlavně když přijdou vyhlášení baviči vyprávět svoje historky a vtípky, to je vždy důvod k smíchu. Letos si také odehrál své první městské derby Velká škola. Flyers je tým, ze kterého mám respekt, protože tam hrají hráči jako je například Roman Smutný atd. Tedy hráči, na které jsem se chodil dívat a fandil jim, když hrála ještě Jihlava Extraligu. Je to takový divný a zároveň dobrý pocit hrát proti takovým hráčům.

Kdyby loňská sezóna nebyla anulována, měl si velkou šanci probojovat do repre U16
Je to škoda, že jsme si já a kluci z ostatních týmů nemohli zahrát Světový pohár. Myslím si, že s tím, co tam bylo za hráče bychom odvedli dobré výkony. Na těch campech uprostřed sezóny byla dobrá parta kluků. Nejvíce mě bavil druhý camp, protože už jsme se mezi sebou znali, a díky tomu byla i lepší atmosféra. Cvičení, co jsme tam dělali nám přidali hodně na zručnosti, technice a všemu co reprezentant potřebuje. Byla pro mě čest být vybrán na camp U16 a doufám, že ještě šanci dostanu.

Jaké máš hokejbalové ambice?
Moje ambice jsou ty největší (zamyšleně). Pro mě to je dostat se na MS a mít na hrudi zlatou placku a užít si tu atmosféru kolem velkého mezinárodního turnaje.

Hodně času trávíš také individuální přípravou s brankářem Tomášem Humlíčkem...
Nebýt Humlyho, tak nejsem tam, kde jsem. Ukázal mi hodně vychytávek, cvičení, které můžu dělat kdykoliv a kdekoliv a spolupráce s ním je parádní, stále se učím novým věcem, děláme také individuální brankářské tréninky. Tímto bych mu rád za vše poděkoval.

Máš nějaký předzápasový rituál?
Můj jediný rituál je, že si poklepu všechny tyčky, otočím se čelem k mé bráně a jdu na zápas a nechám tam všechno.