Koudelka: "Z kabiny chodím poslední“

Útočník Lukáš Koudelka hraje hokejbal od útlého věku a odjakživa patřil k platným hráčům jihlavské sestavy. Jeho kariéru poznamenala vážná autonehoda i nálepka věčného rebela.

Největší hokejbalový zážitek?
No určitě to jsou tituly vybojované v mládežnických kategoriích! Na titul mladším dorostu vzpomínám hodně rád, hlavně na naši cestu play-off . Čtvrtfinále, semifinále i finále jsme zvládli 3:0 na zápasy, to bylo něco nepopsatelného. Po zisku titulu jsem tomu hodně dlouho ani nevěřil, že jsme to takhle zvládli. Také mě moc potěšila pozvánka na camp U18 České reprezentace. Nikdy jsem nevěřil, že by mě něco takového mohlo potkat a ačkoliv jsem republiku nereprezentoval, tak ty 3 dny na campu jsem si náramně užil. Následně také 2 starty za A-tým SK Jihlava v extralize. Oba zápasy jsme tenkrát na Kladně sice prohráli, ale pro mě to byla velká zkušenost.

Co ta statistika na postu obránce? (24 vteřin a 4 trestné minuty)
To jsme hráli v Brně a měli k dispozici málo obránců. Kluci se mě zeptali, zda bych to na bekovi zvládl a já, že ano. Na hřiště jsem vstupoval s tím, že přes sebe nenechám nikoho projít a to taky platilo (smích). Poprvé jsem soupeřovi vystavil stopku u jejich střídačky. V tom okamžiku jsem čekal, že se na mě z jejich lavičky vrhne celý brněnský tým, ale naštěstí se tak nestalo. Když jsem se vrátil na hřiště, tak do mě na vlastní modré naběhl soupeř a rozhodčí to bohužel posoudil jako nedovolené bránění. To se mi nelíbilo a musel jsem mu od plic říci pár slovíček. Ještě dnes se divím, že potom všem, co jsem mu řekl, jsem z tohoto zápasu odcházel jenom se 4 trestnými minutami.

Máš talisman nebo předzápasový rituál?
Poslední dobou se snažím chodit poslední z kabiny. V kabině si před utkáním vždy něco řeknu a to, co si říkám, si nechám jenom pro sebe (úsměv). A pokud jde o talisman, tak ten mám! Je to fotografie mé přítelkyně Kamči, kterou mám nalepenou na zadní části helmy.

Nosíš nálepku rebela, několikrát si s hokejbalem skončil, pak se vrátil.
Je pravda, že jsem s hokejbalem několikrát skončil a začal. Poprvé to bylo, když mi bylo patnáct a mohl jsem už nastupovat i za mužský tým ve fotbalu a hlavně jsem začal chodit na střední školu. Tam jsem se rozhodl ,že se raději budu více věnovat fotbalu, protože to mám blíž, než dojíždět do Jihlavy a taky jsem se chtěl více soustředit na školu. Po necelé sezóně jsem to přehodnotil a byl jsem moc rád, že jsem se mohl vrátit. Potom mě vyřadila ze hry má největší životní chyba a to, že jsem usedl za volant pod vlivem alkoholu. Poté jsem téměr 5 marodil a s hokejbalem to už nevypadalo moc nadějně. Nakonec se mi naskytla nabídka od Pavla Zemana (ten dal před 4 lety dohromady tým z mladšího dorostu 2006) jít hrát za Whisky bar. To jsem samozřejmě přijal a byl jsem za to moc rád. Jenže to bych opět nebyl já, abych něco neudělal špatně. Udělal jsem velkou blbost, kterou dodnes nechápu, ale jsem moc rád, že jsme si vše s dotyčnou osobou vyjasnili. Momentálně jsme velice dobří kamarádi a také spoluhráči, jak za starých dobrých časů. No a potom přišla opět nabídka a to číslo 3 a opět z Whisky baru. Tentokrát od našeho kapitána Krále. Za tu možnost jsem velice rád, plně si jí vážím a doufám, že jestli ještě jednou skončím s hokejbalem, tak buď kvůli věku, nebo kvůli zdraví.

Tvoje role v týmu?
Určitě se ode mě očekávají branky. Já se nejlépe cítím na levém křídle, ale mohu hrát i na pravém, nicméně levaso je levaso (smích). Poslední zápasy jsem si vyzkoušel i post centra a musím přiznat, že tento post mi moc nesedí. Asi potřebuju mít kolem sebe mantinel (smích).

První hokejbalové krůčky?
K hokejbalu jsem se dostal přes bývalého spoluhráče Martina Procházku. Martin k nám na vesnici jezdil za dědou a babičkou na prázdniny. Společně jsme u nás na návsi šmrdlali bendy. No a Martin mi poté řekl, že hraje v Jihlavě hokejbal za SK. Já to poté řekl doma, že bych chtěl hrát taky v Jihlavě. Vše se domluvilo a mamka mě tenkrát doprovodila na první trénink a tam zjistila, co to všechno obnáší a jak to je finančně náročné. Nakonec mi řekla, že mohu hrát. Za to mamce moc děkuji, ale i otec pro mě udělal ohlděn hokejbal hodně. Moc jim za podporu děkuji.

S čím půjdete do jarní části?
Do jara budeme muset určitě vstoupit lépe, než jsme zakončili podzim! To jsme zbytečně ztráceli zápasy, které jsme mohli vyhrát v základní hrací době. A také budeme muset krapet zklidnit naši hru, protože děláme kolikrát žákovské chyby. Síla týmu je obrovská, pokud ji prodáme i na hřišti a budeme makat více jak na 100%, tak můžeme pomýšlet na umístění na bedně. Samozřejmě náš cíl je se dostat co nejdále a to pro nás znamená finále!

Kdo z týmu je největším vtipálkem?
(Smích). Těžko vybrat jednoho. Jsme super parta, všichni se dokážou starat o vtípky a nějaký ten žert taky dokáže každý z nás vymyslet. Rozruch převážně dělají ti, co byli před zápasem na areálu a nebo měli předzápasovou přípravu jinde no (kasíno)…

Objevil ses v reklamě Kosteleckých uzenin, dali ti to spoluhráči sežrat?
To jsem se objevil. Nejenom spoluhráči, ale i fanoušci mi to dali sežrat. Když jsem jel doma nájezd proti Brnu, tak mi můj bývalý trenér Zápotočný řekl, že pokud ten nájezd nedám, tak mě vystřihne z reklamy. Já ten nájezd nedal a přitom v té reklamě stále jsem, tak nevím, kde se stala chyba (smích). Spoluhráči si na mě smlsli hlavně na podzimní závěrečce. Ta naše písnička mi zněla ještě 14 dní  po akci v uších. Dokonce jsem slyšel, že se to chytlo i na areálu a někdo ze spoluhráčů to má od té doby jako vyzvánění na mobilu.

Co pro tebe hokejbal znamená?
Znamená pro mě hodně! Je to můj nejoblíbenější sport. Jsem moc rád, že ho mohu hrát i na nějaké úrovni. I když naše hubenovská národní liga taky není na špatný úrovni (smích). Když jsem měl loni v září zranění kolene, tak jsem si nedokázal představit, že už bych se v mém věku mohl jenom dívat z tribuny a nemohl hrát. Naštěstí vše dobře dopadlo. Ačkoliv koleno občas bolí, na hřiště jsem se vrátil a budu hrát do té doby, dokud to půjde a hlavně, když budu vědět, že jsem na hřišti platným hráčem a budu mít týmu na hřišti co dát. </p>