Jobák: "Hrát doma je pro mě nejvíc“

Útočník Ondřej Jobák patří už dlouhá léta k oporám jihlavského týmu, kterému výrazně pomohl vybojovat v roce 2012 Extraligu. V nejvyšší soutěži poté patřil mezi nejproduktivnější hráče, čímž si vysloužil i pozvánku do reprezentace! Věděli jste však, že Jobák původně začínal jako brankář?

Kdy jsi s hokejbalem začínal?
S hokejbalem jako takovým asi v patnácti. Chytal jsem za HBC Lions, po pěti letech po sloučení s tehdejším béčkem jsem začal hrát v útoku. Po skončení sezóny jsem od pana Hubače dostal nabídku hrát za áčko. Ze začátku jsem hrával, kde se dalo, ale za tu dlouhou dobu jsem asi většinu zápasů odehrál s Romanem a Štěpánem. Trenérů jsem moc nezažil, vždycky se tu jen někdo mihl, takže nejvíc musím vzpomenout na Marka Neveselého.

Před letošní sezónou ses vrátil z Hradce Králové, jak své působení mimo mateřský klub s odstupem času hodnotíš?
V Hradci to nedopadlo jak jsem očekával, doufal jsem v nějaký týmový úspěch. Bohužel to z různých důvodů nedopadlo. Ani sám se sebou jsem nebyl spokojený. Na druhou stranu to byla další zkušenost a měl jsem možnost hrát v jedné lajně s jedním z nejlepších, ne-li vůbec nejlepším hokejbalistou Petrem Novákem.

Co stálo za tvým návratem do Jihlavy? Měl jsi údajně i nabídky z extraligy.
Psal mi Bárt, jak to se mnou bude v příštím roce a že se to tu dává znovu dohromady. Zárukou pro mě byla přítomnost Romana Smutného a ostatních kluků. S těma nabídkama to nebylo tak horké a i když mi Extraliga hodně chybí, asi bych stejně dal přednost Jihlavě, protože hrát doma je pro mě nejvíc.

Podzim se týmu povedl, jste na druhém místě, panuje v kabině spokojenost?
Já osobně spokojenej nejsem, chybí mi tu více nějakýho elánu a nadšení. Pořád se někdo musí přemlouvat na tréninky a dokonce i zápasy. Myslím si, že je to škoda a hodně jsme si to tím závěrem pokazili.

Jaký máte cíl do jarní části?
Cíl se bude asi odvíjet od toho, jestli zůstaneme pohromadě, nebo někdo odejde třeba do Extraligy. Já doufám, že cíle budou ty nejvyšší.

1. liga má v současném ročníků 20 mančaftů a hraje se celorepublikově. Zvedla se i prestiž soutěže?
Já si myslím, že určitě ano. Je to zajímavý model, ale vždycky se najde někdo, kdo bude nespokojen.

Funguje dobře spolupráce mezi prvním a rezervním týmem?
Určitě se to zlepšilo diky Stanimu. Hodně hráčů z béčka si vyzkoušelo první ligu!

Máte mladý kádr plný nováčků. Čí výkony tě nejvíce zaujaly?
Jednoznačně Filip Koch, ne náhodou je v mládežnických reprezentacích. Dále asi Haby a Růža, když se vyhrajou a budou trénovat, bude je to bavit, můžou být hodně dobří, ale záleží na nich.

Co pro tebe hokejbal znamená?
Jako malí jsme to hráli od rána do večera, vždycky jsem hokejbal bral jako samozřejmost. Mám dlouhodobé problémy se zády, takže jsem rád za každý odehraný rok. Čím větší mám problémy tím víc tu hru mám rád.

Jak trávíš volný čas mimo hokejbalová hřiště?
Většinou se to točí kolem sportu. Jdu si zaběhat, kolo, brusle a různé kolektivní sporty. Mám rád společnost, takže občas zajdu s přáteli posedět na pivko (úsměv).